CITY FARMING // NEXT by Forbes
Názor, že nejlepší potraviny pocházejí od drobného rolníka z bohem zapomenuté pustiny, pomalu zastarává. Nejlepší potraviny pocházejí ze záhonků na chodníku nebo z vlastního sklepa.

Novodobí Mičurini

Není zpravidla jednoduché rozpoznat, co je módní výkřik, který odezní po pár měsících, a co začátek něčeho velkého, na mnoho let měnícího životy lidí. V případě takzvaného městského farmářství bych to riskl a tipl si, že jde o daleko více než jen o libůstku městských liberálů, kteří nahodili gumáky a v náhlém pomatení mysli, vyvolaném nadužíváním sociálních médií, okopávají záhonky na dvoře, na střeše nebo přímo na ulici. Ona totiž tahle záležitost dost pevně zapadá do celkového vývoje společnosti a spotřebitelské poptávky.
Urban či city farming je výraz, který se již napevno usadil v naučných slovnících a je zpravidla dáván do souvislosti s trendem rostoucí poptávky po bio/organických potravinách. Je vcelku logické, že spotřebitelé, kteří kladou důraz na zdravotní nezávadnost a přirozenost potravin, velmi rychle dospívají k názoru, že je sice fajn, že třeba zelenina je „absolutně bio“, nedává ale moc smysl, že při jejím dovozu brázdí kamiony půlku kontinentu. Biozákazníci jsou totiž také většinou ekologicky uvědomělí a hloubka karbonové stopy je pro ně stejně podstatná jako podíl umělých hnojiv a jiných neorganických látek v zelenině či mase.

Regionální? Ne, supralokální

Ve vyspělých zemích trend poptávky po biopotravinách velmi rychle vystřídal důraz na regionální původ. A od toho je již jen krůček k silné preferenci potravin, které lze pracovně nazvat „supralokálními“. Dobře to ilustruje příklad ze země našich jižních sousedů, která je nám v řadě směrů blízká. Není to tak dávno, co se Rakušané – po období pobláznění z dovozových zahraničních vín – znovu naučili pít rakouská vína. Následoval trend preference regionálních značek – když bydlíte v Dolním Rakousku, je přece nesprávné konzumovat vína, která dovezly kamiony „až“ z více než 100 kilometrů vzdálených štýrských vinic. No a pak přišly lokální značky – před několika lety se stalo téměř politicky nekorektním pít ve Vídni něco jiného než vína z vídeňských vinic. Chuťově většinou nic přesvědčivého, zato dražší – ale lokální. Do této atmosféry všeobecné lokalizace z velkých amerických a evropských měst dorazila i do Rakouska vlna city farmingu. Mezinárodní hotely na svých střechách vybudovaly včelí úly a zasadily bylinky. Místní restauratéři to záhy začali kopírovat, takže třeba moje oblíbená hospůdka v Ungargasse začala k mé obrovské nelibosti místo wiener schnitzelu a tafelspitze nabízet celou škálu jídel z hub vypěstovaných ve sklepě.

Jídlo vypěstované vlastními silami prý chutná lépe



Pár čísel k pěstování potravin ve městech:

1893 – Starosta Detroitu Hazen S. Pingree žádá obyvatele krizí zuboženého města, aby veškerý volný prostor využili k pěstování zeleniny.
2,8 mil. dolarů – Tolik přesáhla hodnota jídla vypěstovaného ve městech během velké hospodářské krize.
4 mil. kg potravin – Tolik vypěstovali sami Američané během 2. světové války, což činilo 44 % tehdejší národní produkce.
400 % – Nárůst exportu potravin ve druhé polovině 20. století.
1 ze 6 lidí – Je závislý na importu potravin.
EU – Největší dovozce jídla na světě.

Jako za války

Řečeno spolu s klasikem: Můžeme to kritizovat, můžeme s tím nesouhlasit… Ale to je tak asi všechno, co s tím lze dělat. City farming je poháněn poměrně silným poptávkovým trendem, který posiluje v korelaci s rostoucí kupní silou a nasycením trhu standardními „supermarketovými produkty“. Existují však i další faktory, které rozvoj toho specifického farmaření či spíše zahradničení podporují a také ospravedlňují v očích i velmi racionálních kritiků. City farming nepochybně přispívá ke kultivaci veřejného prostoru ve městech a podporuje upevňování městských mikrokomunit, zdevastovaných lety překotného vývoje urbanizace a společnosti obecně. Zajímavý je také triviální, ale klíčový fakt, že městské děti mají možnost alespoň v základní míře vidět, jak vzniká to, co jedí. Mít vlastní zahrádku či včelín se po black-outu či jiném kolapsu moderní infrastruktury může stát na chvíli výhodou. Ostatně zkušenosti našich prarodičů z dob světové války jsou dost jasné. Na zahrádku se změnil každý balkon a dvorky byly plné králíkáren. Jen se tomu tehdy neříkalo city farming, na módní slovíčka nebyl v boji o přežití čas.

Kolik lidí je celosvětově podle Světové zdravotnické organizace podvyživených?
345 milionů
Špatná odpověď

815 milionů
Správná odpověď

1 miliarda
Špatná odpověď

Tahle země není pro starý. Kdepak. Tahle země je pro starý i pro mladý a my vám to v únorovém Forbesu dokážeme. Jako každý rok touhle dobou přinášíme výběr těch největších českých talentů do 30 let. A je to skvělá parta mladíků a mladic, kterým patří budoucnost téhle země.
Energie, elán a ambice ale nechybí ani těm, kdo už mají pár dekád za sebou. Ti navíc mají i zkušenost a rozvážnost, což se v byznysu dost hodí. Co všechno tedy nový Forbes, který můžete už nyní kopuit v trafikách nebo v našem e-shopu, nabízí?

Koupit nový Forbes v e-shopu (89 Kč, poštovné zdarma) »

City farming už je byznys

Ve světě již existuje řada podnikatelů, kteří tuto příležitost využili. Jde často o velmi „nekomerční“ subjekty, které fungují stále spíše jako sdružení fanoušků či dobrovolnické party. I v těchto případech však výsledek může být hodně inspirativní – viz třeba projekt pěstování, zpracování a prodeje takto vypěstovaných potravin v Hamburku. O city farming se ovšem začínají zajímat i velké technologické firmy. Například Philips již uvedl na trh celou paletu osvětlovacích systémů, které podporují pěstování potravin v centrech měst i dalších netradičních lokalitách. Specifickou formou městského zahradničení je in-store farming, pěstování čerstvé zeleniny a bylinek přímo uvnitř supermarketů. Pionýrem v této oblasti je nizozemský Ahold, který už před rokem uvedl do běžného provozu první supermarketové minifarmy.
I u nás se ale dějí zajímavé věci. Třeba aktivity firmy Fosfa, která již na trh uvedla první vertikální hydroponickou farmu v České republice. Rostliny dodává stále živé, trvanlivější, výživné a čerstvé. Boří tak zažitou rovnici, že zemědělství rovná se půda a slunce. Slunce nahrazují LED světla, odpadá použití jakékoli chemie a vody se spotřebuje o 95 procent méně než na polích a ve sklenících. Odpověď na úvodní otázku tedy zní: City farming je trend, ne módní výkřik. A teď to jdu zapít mátovým čajem z bylinek, které mi rostou na okenním parapetu.

Autor tématu: Tomáš Krásný, TriStiri.cz

„Urban farming není jen možný, je nezbytný. Nemůže ale používat zastaralé farmářské techniky.“
— Homaro Cantu, průkopník molekulární gastronomie
Copyright © 2018 MediaRey, SE, všechna práva vyhrazena.