Na tuto otázku se zaměřila multicentrická prospektivní studie provedená v Japonsku. Studie se zúčastnilo 1625 pacientů s pokročilou onkologickou diagnózou z 23 oddělení paliativní péče a porovnávala délku dožití u pacientů kteří měli kontinuální hlubokou sedaci se skupinou pacientů, kteří sedaci nevyužili. V kohortě pacientů, kteří využili sedace bylo 156 respondentů. Délka dožití byla měřena ode dne, kdy pacient získal na Paliativní škále funkční zdatnosti méně než  20 % (PPS20). Nejčastějším důvodem pro zahájení hluboké sedace bylo agitované delirium (72,4 %) a dušnost (46,8 %). Méně častěji  únava a bolest (19,3 % a 17,3 %). Ve většině případech byl lékem první volby Midazolam (89,7 %). K hodnocení sedace a výskytu deliria byla použita modifikovaná verze Richmond Agitation Sedation Scale (RASS). Hluboké sedace (⩽ - 4) bylo dosaženo u  66 % pacientů během 24h od zahájení medikace. Při porovnání obou kohort bylo zjištěno, že medián přežití byl u obou sledovaných skupin totožný. U pacientů s kontinuální hlubokou sedací se jednalo o 80 hodin a u pacientů bez využití sedace o 81 hodin. Zvýšené riziko bylo sledováno u pacientů s agitovaným deliriem a rakovinou plic. Výsledky studie ukazují, že při opatrném nastavování medikace není kontinuální hluboká sedace spojená s kratší dobou přežití.

Studie provedená na Dana-Faber Institutu v Bostonu zkoumá, jak vnímají pozůstalí rodinní pečující péči v závěru života o své blízké a její soulad s cíli a preferencemi pacienta. Kvalitativní studie se zúčastnilo 19 pozůstalých, z toho 14 byly ženy a nejčastěji se jednalo o děti nebo partnery pozůstalých. Dvě třetiny respondentů (12) se domnívaly, že péče byla poskytnuta v souladu s přáním a preferencemi pacienta. Nicméně respondenti také uvedli, že měli rozporuplnou zkušenost, kdy přání a preference jejich blízkého nebyly naplněny. Tyto situace zahrnovaly rozhodování lékařů bez konzultace s pacientem nebo s pečujícími a nechtěná rozhodnutí o péči. Většinou se jednalo o rozhodování o místě poskytování péče, o léčebných zákrocích a postupech a nastavování medikace. Jako důležité aspekty, které ovlivňovaly poskytování péče v souladu s přáním a preferencemi pacienta byly respondenty určeny dostatečná komunikace, vztah s lékařem, lidský přístup a kontinuita péče. Studie poukazuje na potřebu adekvátní komunikace mezi lékařem, pacientem a rodinou, poskytování dostatečného množství informací a potřebu lepší koordinace péče bez zbytečných změn.